SKRYTÍ HRDINOVÉ® — sourozenci vážně nebo chronicky nemocných dětí
To, že jste navštívili moje stránky znamená, že některé z Vašich dětí je vážně nebo chronicky nemocné a coby HRDINA bojuje se svými těžkostmi. A že máte doma také další děti, které to s Vámi prožívají. A také to znamená, že si uvědomujete, že bratříčci a sestřičky dětí, které jsou nemocné, to mají také těžké a jsou SKRYTÝMI HRDINY®.
Nejen rodiče, ale i sourozenci nemocných dětí zažívají spousty těžkostí a nemoc ovlivňuje mnohdy dramaticky i jejich životy. Rádi byste, aby Vaše rodina prošla náročnou situací vážné nemoci co nejlépe, abyste si rozuměli si a žili dobře své životy i nemoci navzdory. A aby nikdo nebyl opomenut a nebyl na starosti sám. Vztahy s Vašimi dětmi a jejich štěstí, je to nejpodstatnější, na čem záleží.
SKRYTÍ HRDINOVÉ®
aneb co mohou sourozenci
vážně nebo chronicky nemocných dětí prožívat,
o čem přemýšlí, co pro ně může být těžké.
Coby lékařka a psychoterapeutka se ve své klinické praxi již 15 let věnuji podpoře dětí v rodinách, kde někdo z blízkých vážně onemocněl. Ve svém projektu, který se zabývá těmito SKRYTÝMI HRDINY®, jsem vytvořila systém pomoci a péče o jejich potřeby tak, aby nikdo nebyl v této těžké situaci sám.
Více najdete v kapitole O mně a v kapitole O projektu.
První ze série On-line video kurzů
Protokol PACIENTI — aneb jak říct Vašim dětem těžkou, nepříznivou zprávu.
Návod pro rodiče, jak svým zdravým dětem říct o nemoci jejich sourozence nebo vůbec o nemoci nebo vážné situaci někoho blízkého.
Rozhovor o vážných a nepříznivých zprávách patří k nejnáročnějším rozhovorům nejen pro pacienty, ale i pro zdravotníky. Ve stejně těžké situaci jsou také rodiče, kteří se vážnou zprávu dozvěděli a potřebují ji předat i svým dětem nebo dalším příbuzným.
Na základě tohoto video kurzu budete připraveni na rozhovor s Vašimi dětmi o jakýchkoli životních těžkostech, které život přináší. Budete už vědět, jak na to, čemu se vyvarovat, na co si dát pozor a jak reagovat. Budete si mnohem jistější a Vaše děti od Vás díky tomu dostanou péči, kterou potřebují.
Více informací zde
O projektu SKRYTÝCH HRDINŮ® napsali
Vážená paní doktorko,Kateřina M. — maminka 3 dětí, z nichž jedno je léčeno pro onkologické onemocnění
Skryté hrdiny jsem přečetla jedním dechem.
Jsem ráda, že taková příručka existuje a že jste mi ji tak ochotně poslala. Sestřičky totiž se mnou na téma zdravých sourozenců několikrát mluvily, ale to bylo víceméně upozornění na tuto problematiku, což mi spíš starosti přidělalo…proto jsem byla ráda za konkrétní tipy a rady v Hrdinech.
Co mě nejvíc zaujalo/oslovilo/překvapilo:
1. to, že zdraví sourozenci jsou na novou situaci vlastně sami, narozdíl od rodičů, kteří mají možnost sdílet problémy se zdravotníky a ostatními rodiči
2. skutečnost, že zdravé děti si vznik nemoci můžou klást za vinu. Vím, že (malé) děti mají pocit, že se vše děje kvůli nim (např. rozvod rodičů), ale v této souvislosti mně to nenapadlo, byla to pro mě důležitá informace
3. možná šikana zdravých sourozenců ve škole, přestože nemocné děti většinou zažívají podporu spolužáků
4. fakt, že vyptávání příbuzných a známých na nemocného sourozence může zdravé děti „obtěžovat“
Ještě jednou děkuji a přeji hezké jarní dny!
SKRYTÍ HRDINOVÉ — Supersourozenci? Slovní spojení, které by mě nikdy dřív nenapadlo vyslovit. Poprvé se s ním setkávám na klinice dětské onkologie v Brně při čekání na schůzku. Otevírám brožurku a při jejím čtení se začínám vracet do doby, kdy jsem byla nemocná. Začínám obdivovat své sourozence, nikdy mi nedocházelo tolik jako nyní, že má léčba jejich život mohla takto ovlivnit. Že i jejich životy má nemoc zasáhla přes to, že oni své dny netrávili v nemocnici. Že i oni zažívali strach, mohli mít i potíže s příjmem stravy. Cítili se opuštěně nebo bezradně, ale na rozdíl ode mě neměli u sebe maminku, tak jako já. Hrozně moc je obdivuji! Neumím si představit vyrůstat bez maminky ani rok, natož pět. Asi bych nezvládla ani vidět jednoho ze svých brášku, naříkat bolestí nebo zvracet nebo ho vidět odjíždět v sanitce a už vůbec s holou hlavou a hrozně hubeného. Myslím, že by to ve mně zanechalo spoustu bolesti, o které bych neuměla mluvit, protože bych nechtěla lidi kolem sebe zatěžovat, když já jsem zdravá a mám přeci normálně fungovat. Po přečtení brožurky jsem měla chuť otočit se na patě a jet domů a tam své dva bratry obejmout a vlastně jím říct, jak je mám ráda a že jsou moc silní a zeptat se jich, jaké to pro ně bylo, protože si myslím, že se jich na to doposud nikdo nezeptal, protože u nás doma se o tom otevřeně nemluvilo. Sourozenci dětí či dospívajících, kteří mají diagnostikované onkologické onemocnění a prochází si onkologickou léčbou si zaslouží víc než kdokoli jiný nosit titul „ SKRYTÝ HRDINA — supersourozenec“Lucie V. — slečna, která v dětském věku prošla onkologickou léčbou
Já sama jsem SOUROZENEC. Mám tělesně postiženého bratra. Celý život jsem si připadala divná. Měla jsem pocit, že nikam nepatřím, že mi nikdo nerozumí. Bratra mám moc ráda, hodně pro mě znamená. Styděla jsem se ale za svoje pocity, že mě někdy štve, že je bratr postižený. Když se mi něco dařilo, moc jsem o tom nemluvila, aby si bratr nepřipadal špatně. Taky jsem měla často pocity viny, když jsem něco pěkného zažívala, že bratr tohle nikdy nezažije. SKRYTÍ HRDINOVÉ pro mě byli hrozně velkou úlevou. Pochopila jsem, že tohle všechno k tomu, být SUPERSOUROZENEC, patří. A že jsem normální. A že mi někdo rozumí.Alena K., sestra tělesně postiženého bratra
